Eva Borkovcová

vždy jsem byla... krev a mlíko. S počátkem puberty se rodiče rozvedli, doma bylo dusno. Váha začala nabíhat. Stres jsem řešila, obvykle cukrem. Začátkem dospělosti to bylo celkem ok, ale pak operace obou kyčlí z důvodu vrozené vady, inaktivita... A pomalu plíživě to zase šlo nahoru. V 24 letech zjištěna snížená fce štítné žlázy a 10kg nahoře, pak první těhotenství + 25kg a následně další dvě s podobným efektem. Již skoro 10 let se pohybuji s váhou 100 - 110kg. Vždy pár kilo dolů a v zápětí zase nahoru. Nemám úplně dojem, že by to bylo dáno přemírou cukru, spíš celkově stravou. Jsou dny, kdy cukr nepotřebuji, pak se něco po... a rázem se hodí tabulka čokolády. S přibývajícím věkem mne začíná omezova mé tělo čím dál víc a já si uvědomuji, že je na čase s tím něco rychle dělat. Babička zemřela při druhé amputaci (komplikace DM II) a tatínek už si také pár let píchá inzulin. To není cesta, kterou chci také jít.