Právě v sezóně - dýně
Nastal podzim a dýně různých barev i tvarů se na nás valí snad ze všech stran. Ty nejroztodivnější okrasné dnes ponecháme stranou a mrkneme se na jedlé odrůdy. Proč bychom je měli jíst a co z nich vše můžeme uvařit? Nebo raději upéct?
Dýně patří spolu s cuketami a patizony do rodu tykev (Cucurbita). Jejich původ sahá do Sřední Ameriky a severozápadu Jižní Ameriky, kde se již před pěti až deseti tisíci lety staly jednou z prvních kulturních plodin. Od Indiánů se tykve později naučili pěstovat i Evropané a dovezli je i do svých domovských zemí. A pokračovali v jejich šlechtění, dnes je tak nabídka odrůd velmi pestrá.
V rámci jednotlivých druhů a někdy i mezi různými druhy se tykve vzájemně velmi snadno kříží, získávání osiva je proto složitější. Květy se musí chránit před opylením hmyzem. Ze semínek z chuťově výborné koupené nebo i na vlastní zahrádce volně sprášené dýně vám tak může vyrůst jak dobrý, ale třeba tvarově podivný, ale i nedobrý až vyloženě nejedlý kříženec.
Tykev velkoplodá (Cucurbita maxima)
Dýně tohoto druhu jsou obvykle kulaté či válcovité. Neobvyklé u nich nejsou ani odrůdy s velkými plody, vážícími i desítky kilogramů. Nejšastěji jsou pěstovány na povrchu hladké oranžové, modré či zelené Hokkkaido (nazývané také kabocha nebo kuri), dále hrbolaté Hubbard, obří Goliáš hodící se na zavařeniny a džemy, ovélné banánové dýně, dýně Buttercup s čepičkou (turbanem, pupíkem, označte se, jak je libo) a chladu odolnější Sweet Meat Oregon Homestead.
Poslední jmenovaná má velmi tvrdou slupku a nepoškozené plody vydrží v dobrém stavu i přes tři čtvrtě roku. Její dužnina je málo škrobnatá, chutí i použitím velmi podobná máslové dýni, perfektní je pečená, uvařená jako kaše či polévka, ale i hodí se i na přípravu dezertů.
Podobné uplatnění v kuchyni najdou i mnohem známější hokkaida a jim podobné Buttercup a Hubbard. Jejich dužnina je ale méně mokrá, a proto vhodná také do těst na rolády, placky, noky a knedlíky. Oranžový typ hokkaida navíc ani nemusíte loupat, slupka tepelnou úravou úplně změkne. Na druhou stranu zelená a modrá hokkaida je možné díky pevnější slupce skladovat déle.
Tykev obecná (Cucurbita pepo)
Jedná se asi o nejpestřejší druh tykví, co se týče tvarů, barev i chutí. Mezi tykve obecné spadají kromě cuket, patizonů, žaludových dýní, dýní se zahnutými krky crookneck, špagetových a dalších oválných dýní také malé okrasné dýně a dýně olejné pěstované pro svá semínka.
Semínka olejného typu dýní postrádají pro tykve typickou světlounkou tuze kožnatou slupku, takže je není potřeba před konzumací loupat. Z těchto tmavozelených semínek se také lisuje olej. Naopak dužnina není chuťově právě nejlepší, lze ji ale zkrmovat zvířatům, například slepicím.
Žaludovou dýni koupíme i pod označením acorn, sweet dumpling nebo bramborová dýně. Plody sice nevynikají velikostí, ale výtečně chutnají jak pečené či vařené vcelku jako příloha, ale i vydlabané a zapečené s masovou omáčkou. Mají vejčitý nebo srdcovitý tvar s oblými žebry a tepelně upravená dužnina má strukturu podobnou bramborám. Dlouhým skladováním obvykle ztrácívá chuť. Užijte si ji proto nejlépe teď, na podzim.
Válcovité, oválné dýně se někdy uznačují jako kabačky. Jejich typickým zástupcem je dýně špagetová. Doporučuje se péct ji rozpůlenou, řeznou stranou dolů - a po upečení dužninu rozdělit vidličkou na jednotlivé špagetky. Získáte tak bezlepkovou a nízkosacharidovou alternativu právě této známé těstoviny.
Tykev pižmová (Cucurbita moschata)
Její plody mají matnou pevnou slupku, jsou hladká nebo s velkými oblými žebry. Slupka je opravdu tuhá, nejedlá, je potřeba ji loupat. Dužnina pod ní ale vyniká nasládlou chutí a sytě oranžovou barvou, způsobenou vysokým obsahem karotenoidů. Určitě nejznámějsí je hruškovitě tvarovaná máslová dýně neboli butternut, velká žebrovaná muškátová dýně Moscata di Provenza (Musquée de Provence) a možná ještě trumpetová dýně Tromboncino (Trombolino d'albenga). Odrůd ale existuje mnohem více.
Stejně jako ostatní dýně je může vařit, péct, zapékat, dělat z nich kaše, omáčky, polévky, přesnídávky i moučníky. Dlouhé nudličky z máslové dýně připravené pomocí julienne škrabky nebo spiralizéru stačí krátce orestovat a máte skvělou a zdravější náhradu klasických špaget. Nedlouho skladovanou máslovou dýni je možné po olopupání nastrouhat a jíst dokonce i syrovou, v salátech nebo s ovocem jako dezert.
Dýně obsahují dle odrůdy až 90 % vody, dále vlákninu, sacharidy (hokkaido zhruba 9 g, máslová 12 g a špagetová 6 g sacharidů ve 100 g syrové dužniny), vitamíny C a B6, nehemové železo, hořčík, draslík, mangan a barviva karotenoidy. Jedlé typy tykví jsou šlechtěny tak, aby nebyly vůbec hořké. Přesto ale mohou při nepříznivém počasí nebo při okusování zvířaty vytvářet hořké a průjmy způsobující látky - kukurbitaciny (největší množství bývá okolo stopky). Nahořklé dýně tedy nejezte!
Dýně je možné připravovat na sladko i naslano - a to včetně dýně máslové. Záleží jen na vás, jak vám sladko-slané kombinace chutnají. Pokud nejste jejich fanouškem, do slaných jídel volte raději jiné druhy dýní než muškátovou. Můžete vyzkoušet některý z následujích receptů nebo si vybrat zde. Jestliže chcete recept nízkasacharidový, klikněte na tlačítko Filtruj a vyberte ve výživových směrech LCHF, low carb.